Zákaznická podpora:722 702 122info@p-t.store

Test KEF LS50 Meta na Hi-Fi Voice!

„Meta“ jako metamorfóza, „meta“ jako metamfetamin, „meta“ jako metafyzický. Ale také „Meta“ jakožto metamateriály – právě z toho posledního je odvozen přídomek druhé generace ikonického modelu LS50, který anglický KEF původně zamýšlel jako zajímavou limitovanou sérii, aby nakonec strávil beze změn v portfoliu dlouhých 9 let. Nyní přišel čas změn, byť byste možná na první pohled vůbec neřekli, že se změnilo něco jiného než barevná paleta, reflektující matnými povrchy a pastelovými tóny více moderní trendy.

Možná bychom měli vysvětlit hned na začátku význam slova „metamateriál“ (byť i ty první tři variace na „meta“ budou v kontextu nových LS50 Meta relevantní, ale o tom později). Slovo jako z vědeckofantastické literatury označuje skupinu kompozitních materiálů, které mají neobvyklé mechanické a / nebo elektrické a / nebo magnetické vlastnosti. V kontextu LS50 Meta jde o materiál, který má výtečné vlastnosti z pohledu absorpce energie.

Nicméně zpět na začátek, abychom tak řekli. KEF LS50 mají nezaměnitelnou, minimalisticky moderní a přesto výraznou podobu, definovanou hlavně zvláštní klenutou přední stěnou řádné tloušťky, do jejíhož vrcholu je vsazen jediný měnič. Taktéž LS50 Meta mají naprosto identické tvary, dokonce i nerozeznatelné rozměry. Ozvučnice má šířku 20 cm, hloubku 28,5 cm (včetně terminálů) a výšku 30,2 cm, přičemž hmotnost atakuje 8 kg.

2020 10 30 TST KEF LS50 Meta 4

Za to může tloušťka použitých stěn z MDF profilů, stejně jako vnitřní rozpěrný kříž z téhož materiálu, který zajišťuje maximální pevnost maličkých reprosoustav, navíc se o něj opírá magnet reproduktoru, což mu propůjčuje vyšší zatížitelnost. Mezi stěnami a rozpěrami jsou navíc vrstvy dalších materiálů, které pomáhají odbourat vnitřní energii a tím snižují vibrace kabinetu. K tomu pomáhá samozřejmě i zakřivení přední stěny s minimálními odrazy.

Přestože pak jsou tvary ozvučnic s jejich zakulacenými rohy skutečně identické, změnila se strana zadní. Je hezčí, jaksi více ve své vsazené zaoblenosti souzní s celkem a působí organičtěji (možná i proto, že je maličko vyklenutá, aby uvnitř bylo co nejméně rovnoběžných ploch). Pořád je tu nicméně oválný výdech bassreflexu, který navazuje na oválnou vnitřní trubici a ta má na konci opět oválný velký náustek – to je v kombinaci s umístěním mimo osu a tlumícím materiálem uvnitř ideál pro potlačení nežádoucích turbulencí. Na zadní stěně pak je pouze jediný pár pěkných reproterminálů.

Oproti původní generaci je ale změnou i čtveřice otvorů v základě, díky níž můžete ozvučnice přišroubovat ke kompatibilnímu stojanu nebo použít nějakou formu nožiček (typu IsoAcoustics Gaia III).

Největší změnou oproti původní verzi je použití nové – už dvanácté – generace koncentrického Uni-Q měniče. Pyšně si tu sedí aktuální verze, kterou najdete i v dražších modelech firmy v řadě R. Základem je středobasový kónus o průměru 13 cm, jehož membrána je slita z hliníku a hořčíku a zavěšena na bezmála plochém závěsu s výrazným „žebrováním“, což má v porovnání s klasickou vlnkou pomoci s disperzí energie. Také membrána samotná je vyztužená žebry.

Uprostřed je kopulka o průměru 2,5 cm, vyrobená z hliníkové slitiny a skrytá pod „mandarinkovou“ rozptylkou, která taktéž slouží k optimalizaci vyzařovací charakteristiky. Zajímavostí je, že jde vlastně o zdvojenou kopulku, kde na oválném základu (kvůli pevnosti) je připevněna klasická kruhová kopulka (kvůli optimálnímu navázání na zvukovod).

Novinkou, po které LS50 přijaly přídomek Meta, je použití absorpčního disku / rezonátoru, přilepeného vzadu za modulem vysokotónového reproduktoru. Tato „čočka“ má podobu spletitého labyrintu, jehož jednotlivé „cesty“ (je jich celkem patnáct) jsou různě dlouhé a tedy účinkují také na různě dlouhé vlny (= frekvence), přičemž metamateriál oproti konvenčnímu tlumení má mít účinnost zhruba 99% (běžná tlumená komora má prý kolem 60%). Jinými slovy není citlivá membrána tweeteru vystavena nekontrolovaným odrazům energie vyzářeným zadní stranou membrány, což může být zdrojem překvapivě velkého zkreslení.

Výraznou změnou prošel také magnetický systém, který zahrnuje relativně krátkou cívku pro tweeter a naopak relativně dlouhou a velkou cívku pro středobas, stejně jako používá „zkratovací“ prvky z hliníku. Evolucí prošla pak samozřejmě také frekvenční výhybka, konkrétně byla zjednodušena (zejména u tweeteru) a byly použity kvalitnější komponenty. Přechodová frekvence je posazená na 2 100 Hz.

Výrobce udává u LS50 Meta frekvenční odezvu 79 – 28 000 Hz (+/- 3 dB), na úrovni -6 dB mají dosáhnout až na 47 Hz. Jmenovitá impedance je 8 ohm, ovšem přiznává propad na 3,5 ohmu. Charakteristickou citlivost udává KEF jako 85 dB / 2,83 V / m.

KEF LS50 Meta jsme mohli poslouchat ve společnosti původních LS50 v redakčním prostředí – velkou část poslechového času strávily v nearfield spojení se subwooferem GoldenEar SuperSub X a elektronikou Emotiva (ERC-4 / XSP-1 / EPA-DR2) a RME ADI-2 DAC FS, kde nahradily původní LS50 s více než tisícovkou poslechových hodin a to přes kabely ZenSati Authentica nebo Cable4. Hrály ale také ve velkém prostoru místo Xavian Quarta v kombinaci s OPPO UDP-205 a Métronome DSC1, kde zesiloval Norma Revo IPA-140 a napájel GMG Power Harmonic Hammer 3000P přes kabeláž Nordost Heimdall 2. Chvíli je také poháněl Cambridge CXA81 s Cambridge CXC a Teac NT-503 přes kabely Dynamique Audio Horizon 2 a to namísto Fischer&Fischer SN-70.

Jednoznačným doporučením hned do začátku je to, že LS50 Meta patří (vcelku logicky s ohledem na proporce) spíše do menších místností, ale hlavně k dobré elektronice – nenechte se svést z cesty relativně dostupnou cenovkou, LS50 Meta „unesou“ i stotisícové komponenty a hlavně si řeknou o docela výraznou dávku výkonu, ale to už jsou zkušenosti poplatné původnímu modelu.

LS50 Meta jsou dosti kompaktní reprosoustavy, chtít od nich nějaký hlubší bas by bylo optimistické a relativně neférové – přesto je docela fajn, že brnknutí kontrabasu v titulní skladbě desky „Upojenie“ (Pat Metheny / Anna Maria Jopek | 2008 | Nonesuch | 7559-79909-8) je poměrně dobře naznačené, v menších prostorách a ideálně i maximálně na dva decimetry od zadní stěny malé reprosoustavy nějakou tu basovou energii vykouzlí, určitě i hlubší, než slibuje deklarovaných 79 Hz. Ve velkém prostoru nebo dále od stěny pak samozřejmě bas vyprchá. V každém případě je ale s ohledem na cenu moc pěkná čitelnost a slušný pocit plnosti vyššího basu, který dává reprodukci pocit dobré sytosti. LS50 Meta mají technicky nečekaně dobrou kontrolu a je znát, že nová generace Uni-Q je skutečně krokem kupředu, bas je výrazně lépe konturovaný a rozmanitější.

Opravdu veliká změna pak potkala střední pásmo – jestliže původní LS50 se chovaly jako slušně disciplinovaný monitor, jsou LS50 Meta analytickými kouzelníky s působivou neutralitou a frekvenční vyrovnaností, což dohromady budí dojem více než chvályhodné autenticity. To samozřejmě znamená také příkladnou rozborku nahrávek, takže u „So far so good“ od Caroly („Runaway“ | 1984 | Polydor | 829298-2) vnímáte trochu hraniční tvrdosti nahrávky, ale jinak oceníte prakticky perfektní pocit soustředěnosti a excelentní nezabarvenost, LS50 Meta mají jen velmi málo svého vlastního tónu. Pokud je pro ně něco ve středním pásmu charakteristické, je to soustředěnost a skutečně analytický, precizně zaostřený detail, je to puristicky monitorový „rovný“ zvuk. Je to trochu méně z pohledu plnosti, ale v téhle cenové hladině prostě nejde mít úplně všechno a otevřené, zřetelné střední pásmo s klidným přednesem, velmi slušnou energií a rozlišením ve vysokém standardu vytváří působivý zážitek.

KEF velkou část prezentace věnoval tlumení vysokotónového měniče metamateriály (už tím, že podle toho nese přídomek celý model), změna na výškách pak skutečně je cítit dost zřetelně – navazují bezešvě na střední pásmo a krásně ho doplňují a otevírají, přesně tak jak to má být. Činely v „Caravan“ Dukea Ellingtona („Money Jungle“ | 2002 | Blue Note | 7423 5 38227 2 9) byly krásně spořádané a opět analyticky „monitorové“ – objemem realistické, velmi jasné, velmi živé (energie mají LS50 Meta dost, respektive jsou velmi ochotné ji vyzařovat, když mají kde brát – hrají slyšitelně snáz a energičtěji než předchozí generace, byť potřebují stejný převis výkonu na zesilovači), hlavně ale excelentně artikulované a prokreslené. Rozlišení je velkou devizou LS50 Meta, zvuk je přesný, technicky excelentní a prezentovaný jakoby až pod drobnohledem, přitom ale nemá tendenci proti starší generaci, která upřímně tu a tam k tvrdosti sklouzla, být ostrý nebo příliš přímočarý.

Znovu je třeba říct, že LS50 Meta excelují hlavně tam, kde jim je poskytnutá opravdová opora v podobně výkonné a stabilní elektroniky. Tam si pak nechají „naložit“ a akceptují bez pocitu stísnění nebo přebuzení také velmi dynamické hudební skladby jako je „Glem ikkje“ (Kari Bremnes | „Detv i har“ | 2017 | Strange Ways | CD 15132-2). Pulsující basovou linku už docela schopně „prodýchají“, důstojně udrží rytmus a nemáte pocit, že by se hroutily i při poměrně vysoké hlasitosti. Jejich zvuk nepatří k těm super svižným, zařezávajícím, ale drží se realistického stylu, žádné předvádění, žádné přehánění, žádné nadbytečnosti – co putuje dovnitř, to putuje ven, uspořádané a solidně konkrétní. Velké dynamické špičky pak samozřejmě limituje objem ozvučnice i průměr měničů, ale v kontextu své cenové třídy jsou LS50 Meta výtečné.

Totéž se dá bez uzardění říct o rozlišení, protože jakkoliv byly i LS50 i po devíti letech stále pěkně informativní a důstojné, jsou LS50 Meta přímo výtečné a slyšitelně lepší – jsou transparentnější, jejich zvuk je jasnější a slyšíte poměrně významně více detailů a třeba taková „Sabbath“ od Brada Mehldaua („Largo“ | 2002 | Nonesuch | 9362-481114-2) má už takový ten punc docela dospělé organizace, je to přehledná a kontrolovaná reprodukce, kde Uni-Q měnič dobře stíhá udržet jednotlivé nástrojové linky oddělené, ani velká kumulace energie a dění mu není na obtíž a chaos mění ochotně v řád a dá se říct, že i díky opravdu neutrálnímu stylu jsou LS50 Meta skutečnými. přesnými monitory.

Zejména v blízkém poli (kam ostatně svým pojetím LS50 Meta poměrně jasně patří) je podání prostoru koaxiálních měničů vysloveně excelentní. „Summertime“ Briana Wilsona („Reimagining Gershwin“ | 2010 | Walt Disney | D000428902) byla krásně vzdušná a přehledná, s nástroji rozloženými za dominujícím, v popředí stojícím vokálem a s jasným pocitem trojdimenzionální plasticity. Dáte-li LS50 Meta do většího prostoru a dál od sebe (řekněme tak alespoň ke třem metrům od poslechového místa a přes dva a půl metru ve vzájemném odstupu), prostor sice zůstává velmi dobrý a přehledný, ale ztratí ten fascinující, až holografický rozměr – i tady je znát, že jsou LS50 Meta dělané do komornějších prostor.

Chce se závěrem říct, že LS50 Meta jsou jako otevřené jeviště, kde bude představení jen tak dobré, jako jsou dobří herci. Proto třeba u lehce „zapatlané“ „The Blackest Lily“ od Corinne Bailey Rae („The Sea“ | 2010 | EMI | 5099960851123) slyšíte právě ty limity, vnímáte ten pocit jisté přítomné „deky“. Je ale povzbuzující, že to při poslechu „nepřekáží“, respektive upřímnost a analytičnost na jednu stranu rozkryje opravdu pravý charakter nahrávek i audio řetězce, na druhou stranu už mají LS50 Meta nadhled, který tak nečiní agresivně a únavně – zvuk je možná lehce sušší a techničtější, ale je realistický a i dlouhodobě snadno poměrně nahlas poslouchatelný bez vznikajícího pocitu únavy.

KEF LS50 byly zajímavým modelem, který si s více než sto tisíci prodanými páry vydobyl nezapomenutelné místo v historii audio techniky, nová verze ho ale skutečně citelně překonává, aniž by přitom katapultovala cenu o nesmyslná procenta směrem vzhůru. Na vzhledu nebylo co měnit a lehké oprášení zadní strany je rozhodně spíše ku prospěchu, změna v podobě jednodušší výhybky, nové generace koaxiálního reproduktoru a doplnění o lepší tlumení výškáče pomocí labyrintu z metamateriálů ale v konečném součtu nabízí mnohem víc než jen oživení konceptu – je to posun o úroveň z pohledu rozlišení, neutrality (která je velmi vzorová) a celkové čitelnosti. V LS50 Meta se ukrývá výtečný potenciál (jakkoliv si zaslouží podpořit velmi naddimenzovaným zesilovačem a pravděpodobně i dobrým subwooferem) a jsou archetypálním ztělesněním moderních reprosoustav se vším všudy – pod estetickou slupkou se ukrývá výsledek nasazení velmi pokročilých vývojových technologií, takže v úvodu zmíněná metamorfóza se opravdu povedla a verze Meta nabízí výkony svého předchůdce jako napumpované dávkou metamfetaminu, takže vás dokážou přenést ke skutečně metafyzickým prožitkům, zejména když je použijete v menší místnosti a bližším poli, tak jak mají být. LS50 Meta jsou od teď součástí redakční výbavy, upřímnější doporučení mít nemohou.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose Uni-Q měniče a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 50 metrů čtverečních, standardním zatlumením (basové pasti a absorpčně-difúzní panely Sonitus Acoustics, koberce, velké plochy sedaček, rozlehlá knihovna, podhled vyplněný vatou, záclony a těžké závěsy,...), byť bez rozsáhlých akustických úprav.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

2020 10 30 TST KEF LS50 Meta m1

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Naměřená frekvenční odezva ukazuje frekvenční odpověď, která se v toleranci v podstatě +/- 3 dB „vejde“ od 50 do 18 000 Hz. Je vidět „přifouknutí“ bassreflexu na 50 Hz a následná téměř lineární křivka s jen malým propadem na 280 Hz. Mezi 1 a 4 kHz je o maličko méně energie, ale to už jsme hodně, hodně přísní. Výtečná je také odezva pod úhlem, která se zdá být dokonce lineárnější a „padá“ velmi plynule a bez problémů. Celkově jsou KEF LS50 Meta (nejen) v kontextu své kategorie excelentní a musíte nasadit velmi přísná (high-endová) měřítka, abyste na nich našli nedostatky.

2020 10 30 TST KEF LS50 Meta m2

Frekvenční odezva měřená zblízka – Uni-Q (červená) a bassreflex (černá)

2020 10 30 TST KEF LS50 Meta m3

Frekvenční odezva – LS50 Meta (černá) proti LS50 (červená)

2020 10 30 TST KEF LS50 Meta m4

Frekvenční odezva na poslechovém místě - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

2020 10 30 TST KEF LS50 Meta m5

Waterfall

2020 10 30 TST KEF LS50 Meta m6

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

2020 10 30 TST KEF LS50 Meta m7

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Naměřená impedance prozrazuje ladění bassreflexu na cca 55 Hz, velká část křivky se pak pohybuje kolem úrovně 4 ohm a nejnižší bod leží jen kousek pod touto hodnotou, takže označení reprosoustav jako 8 ohm je zavádějící – měly by být deklarovány jako 4 ohmové (a tím citlivost za udávaných podmínek znamená reálně spíše 82 dB / m). Křivka neukazuje žádné problematické rezonance nebo vlnění, nejsou tu žádné nespojitosti nebo jiné drobné artefakty. Elektrická fáze kolem 100 Hz vybočuje poměrně prudce a výrazně do záporných hodnot, při vysoké hlasitosti to u komplexních hudebních materiálů může být náročné pro zesilovač (myšleno zejména takový, který podle běžné logiky k LS50 Meta přísluší, tedy s cenou okolo 20 000,- Kč) a LS50 Meta by měly být spojeny s co nejlepším možným zesilovačem.

2020 10 30 TST KEF LS50 Meta m8

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu (SPL 90 dB / 2,83 V / m)

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ +/- ] | VELKÁ [--> 40m2] [ × ]

KLADY

+ stále stejný nadčasový moderní styl

+ pěkné provedení

+ v kontextu třídy výjimečná neutralita

+ oproti původnímu modelu zřetelný skok v kvalitě

+ informativnost ve vysokém standardu

ZÁPORY

- velmi nízká citlivost a potřeba energie


Autor: Daniel Březina

Zdroj: online magazín Hi-Fi Voice